A tak zase jednou...

3. března 2017 v 20:40 | Ina |  Život jinde
Tak si tak říkám... za dva měsíce to bude 10 let od toho, co tento blog vzniknul a já jsem jako blogger naprosto na... nic. Párkrát se mi podařilo se na všechno vykašlat a nenapsat ani řádku a pak jsem se rozhodla udělat ten jeden krok a znovu začít (například hlavně před a po než jsem se přestěhovala do Nizozemska) a zase skutek utek. Tentokrát na to ale byl důvod. Vlastně bylo těžké se celkově dostat zpátky ke všemu, co jsem kdy dělala.


Koncem srpna po mém posledním příspěvku jsme si neprošli zrovna příjemným obdobím. Muž měl spoustu zdravotních problémů, kvůli kterým prostě nešlo psát. Nebyla na to nálada, ani čas a pod. Nicméně je to prozatím za námi (doufejme, že úspěšně). Do toho přišlo mé období depresí a prakticky jen ráno vstát z postele je i dneska občas nadlidský úkol.

Začala jsem chodit na terapie k mužově terapeutce. Pani je hrozně milá a dělá hypnoterapii, tudíž součástí normální terapie je také hypnóza. Do toho jsme její pomocí vykopaly spoustu věcí, které jsem chtěla zapomenout, ale myslím, že jsem se s tím prozatím poměrně úspěšně vyrovnala a je mi rozhodně líp. Na druhou stranu hypnóza mě naprosto fascinuje a přináší mi náměty na kreslení. Doufám, že je budu moct brzy zrealizovat!

V září jsmse si přivezli kočičáka. Za dva týdny mu už bude devět měsíců! Je to rebel. Leze naprosto všude a se vším potřebuje pomáhat. Z každého nejvyššího bodu, na který dosáhne, se snaží přepočítat, jak se přilepit na strop, aby byl co nejvýš.


Nedávno jsem zase potkala dědka. Myslel si, že si s nim budu povídat, ale já ho jen pozdravila a pokračovala. Cosi na mě hulákal, ale stejně nevím co. Tuším, že se ptal, že jdu sama... totiž jen ráno jsem vždycky chodila venčit s tchýní a odpoledne sama. Ratlik blil jak šakal snad denně a pořád tvrdila, že je to z nervů a kdo ví čeho, a tak jsem říkala, že by s ním měla chodit alespoň i odpoledne ven. Pořád se tomu bránila, ale nakonec povolila a chodí i odpoledne. Změnily jsme trasu, a tak ráno chodíme kolem dědka a odpoledne do parku.

V parku jsou dvě husy. Vždycky z nich mám strach, přestože to jsou jen ptáci. Nebojím se o sebe, ptákovi se, doufám, ubráním, ale bojím se o čubu. Buď, že by dostala nějakej ten štípanec, případně, že by její retrívří pudy řekly "kachna = přinýst!" Nerada bych se dostala do konfliktu. Před pár dny jsme kolem nich procházely příliš blízko, a tak husy začaly křičet, plížit se s krkem téměř u země a syčet jak kočka, co viděla psa poprvé. Čuba se snažila k saním dostat a já měla co dělat, abych ji udržela.

Pracujeme taky na pár projektech, což mě dost zaměstnává. Snažím se pořád něco tvořit a taky se zpátky dostat ke kreslení. Dokonce se ve mně rozmohla opětovná touha po digitálním kreslení, a tak jsem si objednala nový tablet a začala zase trochu čmárat. Jsem ráda, že se k tomu zase pomalu vracím. Ještě bych se chtělav budoucnu vrátit ke zpěvu. Ten téměř rok mlčení a občasného sprchového huláku je znát. Už to nejde tak jako předtím.

Dneska se stala tchýni naprosto sranda věc. Muž prodal svoje elektronické bicí, a tak se domluvili, že zanese peníze do banky, aby mu je dala na jeho spořící účet. Odjela do banky a za chvíli muž dostal e-mail, že jeho karta byla znehodnocená. Říkal si, že se jim zase bankomat rozbil, což je prý naprosto běžná situace. Zavolal jí a ta mu řekla, že jí to kartu prostě sežralo, ale část peněz se na účet už dostalo. Přijela domů a mezi tím dorazil také její táta. Pozdějc k nám přišla s bankovkami v ruce a také jakýmsi dopisem z banky a jednou bankovku měla úplně utrženou. Podařilo se jí několik bankovek hltajícímu bankomatu ukrást, tudíž jednu utrhla a kartu už ne.

Když její táta odjel, šly jsme spolu opět venčit a po té měla telefon z banky od technika. Bankomat rozebrali, aby se podívali, co mu vlastně je. Bankovky, které od chlapíka muž dostal, byly sepnuté kancelářskými sponkami z obou stran, což si tchýně pravděpodobně nevšimla, a tak je dala bankomatu sežrat i s kusem drátu a tím vyhodila z provozu půl banky :D

Další příhody ale zase až příště!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

povinně si každý klikne... pro mě na památku... :)

click...

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 4. března 2017 v 12:49 | Reagovat

Ta první fotka. :D Neukradl ten ocas nějaké lišce? A jak se tam dostal? :D Jako by tam byl odjakživa, že? :D
Hus jsem se vždycky bála. :D A jednou jsme měli brutálně zlýho kohouta, že jsem se ho bála ještě víc. :D
"občasného sprchového huláku" :D To mě pobavilo.
Jak se znám, tak bych asi krmila bankomat po jedné bankovce. :D Hlavně, kdyby za mnou už byla dlouhá fronta a já těch bankovek měla 50 :D

2 Ina Ina | Web | 4. března 2017 v 13:04 | Reagovat

No... ze země na vanu, z vany na umyvadlo, z umyvadla na sprcháč (tam, co visej kalhoty vpravo. Vždycky všechno poctivě vyměřuje :D
Já bych to hlavně několikrát zkontrolovala, jestli těch bankovek je fakt tolik, kolik má, takže bych je beztak  celkově fyzicky vzala každou zvlášť :D

3 Zdebra Zdebra | Web | 10. května 2017 v 22:20 | Reagovat

[2]: Takové ty výpočty jako v tom jednom videu nebo v animaci (nebo co to bylo)? :D
Jo, taky bych to počítala :D Jak Maslák jednou kontroloval bankovky od Egona :D

4 Ina Ina | Web | 10. května 2017 v 23:07 | Reagovat

[3]: Jak jinak :D Kočky to snad ani jinak neuměj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama