Gouda se čte chauda

22. července 2016 v 18:29 | Ina |  Život jinde
V neděli tu už budu 8 týdnů. Nikdy jsem nebyla z domu déle jak 14 dní, a tak mě překvapuje, jak rychle to všechno uteklo a co všechno se za poslední týdny stalo. Přijde mi to na jednu stranu, jako bych tu byla jen týden a na druhou, jako by to byla už věčnost. Spousta věcí už mi nepřijde úplně divná, ale na některé si stále musím zvyknout.


Posledních 14 dní jsem byla naprosto nepoužitelná. Včera jsem konečně mohla vzít do rukou mop a uklidit půl domu. Tchýně mi pomohla vyluxovat koberec v chodbě, protože ten její málem počítačem řízený Kärcher je na mojí hlavu moc. Nakonec ho za mě vysála a šla pokračovat k sobě, tudíž jsem ji vlastně donutila jej použít. Byla jsem ráda, že je konečně doma čisto, protože jsem pár dní na nic téměř nesáhla. První dny se mi motala poměrně dost hlava, jiné dny bolesti a nakonec se mi pomstily oříšky, které mě připoutaly v křečích k záchodu.

O hlavě bych mohla také vyprávět. Mám ji naprosto zahlcenou vším možným, až na mě padla deprese. Chci dělat hrozně moc věcí a deprimuje mě, že jsem poslední dny nedělala skoro nic a teď toho mám až nad hlavu. Taky bylo poslední dny jako v sauně. Seděli jsme minimálně dva nebo tři večery v obýváku rodičů, protože mají klimatizaci. Našich sotva dýchatelných 29°C se nedalo úplně vydržet. Všichni z toho byli nervní, ale konečně se počasí umoudřilo, v noci přišel liják a bouřka a slunce už nesvítí tak intenzivně.

Před pár týdny jsem šla s čubou odpoledne a jeden ze sousedů si strašně potřeboval povídat. Nevěděl, kdo jsem, ale tušil, kam patřím, protože mě každé ráno vidí s tchýni venčit psy. Hned mě oslovil, a tak jsem mu s poctivě naučenou frází: "Ik spreek geen nederlands" utekla. Hned jsem to řekla doma a tchýně slíbila, že až jej uvidí, tak mu vysvětlí, co jsem zač. Druhý den jsem šla opět stejnou trasou a co jiného... dědek si to zase štrádoval důležitě do schránky a opět mě oslovil. Anglicky sice neuměl, ale dozvěděl se, kam patřím a byl spokojený. Později jela ještě tchýně do obchodu tou samou trasou a opět jej potkala, a tak mu ještě potvrdila to, co se dozvěděl. Od té doby mě s úsměvem zdraví.

Se zdravením mám také problémy. Každou chvíli na mě někdo z nějakého auta mává. Pokud jsem někomu podobná, to nevím. Dnes ráno to ale byla sousedka. Nejhorší na tom všem je, že mi vždy dlouho trvá, než mi dojde, kdo to byl a proč na mě mával. To hlavně proto, že tu lidi ještě tolik neznám a některé jsem viděla jen párkrát.

Včera ráno jsem se přesvědčila o tom, že i tady se najdou lidé, kterým je vše ukradené. Potkali jsme pani, co si myslela, že je královna světa, když venčí dva bernský salašnický psi bez vodítka. Tchýně hned popadla 8kilového ratlíka do náruče, jenže co já s 30kilovou čubou. Musela jsem zatnout všechny svaly a doufat, že jí psi nic neudělají. Ani když jsme se zastavily, abychom toto vykonaly, se pani ani nepozastavila a dál kráčela. Jeden z nich byl prý ještě štěně, druhý byl starší. Štěně se vydalo k čubě, aby se mohli očuchat, ale jí se to opravdu nelíbilo. Vycenila zuby a retrívr, neretrívr, prostě ukázala, že není spokojená. Ani na toto pani nezareagovala a začala si s námi povídat. Mezi tím dorazil i starší pes a čuba byla v obležení a nervózní, a tak jsem byla ráda, že jsme brzy pokračovaly.

Před dvěma dny měla tchýně narozeniny. Upekla jsem rychle dort, ale chtěla jsem ještě připojit kytku. Jenže jak to udělat, aby ji neviděla... Večer jsem jí prostě řekla, že jsem něco na dort zapomněla a musím ráno do obchodu, a tak jsme rychle s mužem nasedli po snídani do auta a spěchali pro kytku. Když jsme se vrátili, povídám, že co by to bylo za dort bez kytky, načež mi se smíchem odpoledne řekla, že jsem jí vlastně lhala, protože to nebylo na dort.

Taky jsme se byli v úterý podívat na kočičáka. Je mu něco přes měsíc a už má 825 gramů. Podepsali jsme také kupní smlouvu a zaplatili první část. Koncem září by měl jít k nám, tudíž ještě musíme dva měsíce vydržet, ale už teď jsme si ho zamilovali. Chovatelka říkala, že se jí bude s ním hodně špatně loučit a že je opravdové zlatíčko. Pořád si chce povídat, rád leží na klíně a rád se mazlí. No... už aby to bylo! Co se nám ale po cestě k chovatelce nesetalo. Ten den bylo největší vedro z celé předpovědi, a tak v autě bylo víc než hrozně. Potřebovali jsme ještě do obchodu, ale kdybychom šli nejprve tam, tak dovezeme domů místo vajec omeletu a místo zmrzliny vodu.


Hned u prvního možného mostu jsme museli zastavit, neboť světla svítila červeně, závory spadly a my museli minimálně 10 - 15 minut sedět ve výhni, než projedou lodě. Byli jsme nakonec víc než rádi, že jsme šli po návštěvě jen rychle nakoupit a pak hned domů. Původně jsme chtěli i kytku koupit ještě ten den, ale to už bychom nevydrželi.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

povinně si každý klikne... pro mě na památku... :)

click...

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 22. července 2016 v 18:58 | Reagovat

Oříšky? :D Nebyly tam siřičitany?
Mohlas to počasí poslat do Vizovic. :D
Není už pomalu větší než normální dospělá domácí kočka? :D

2 Ina Ina | Web | 23. července 2016 v 9:59 | Reagovat

[1]: I to je možný, to nevim, jak se řekne :D
Klidně, nevadila by mi trocha deště :D
To zase ne. Vypadá obří, ale zas tak velikej není :D ale když to porovnám, že čiči má 2 kila a on už skoro kilo a je mu měsíc a jí 16 let... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama