na Blog.cz

Zřejmě nejfrekventovanější téma tohoto týdne... Občan Havel.

Jsou tomu přesně čtyři dny, kdy nás tento velikán opustil. Byla jemu zasvěcena spoustu televizních relací i novinových plátků, které vydávají speciály o našem prvním českém prezidentu. Tímto bych chtěla vyjádřit rodině upřímnou soustrast a poděkovat za tohoto člověka.

Abychom si ho na úvod trochu představili, byl spisovatelem a dramatikem a také jedním z prvních mluvčí Charty 77, ale naši rodiče si ho především pamatují z přelomových událostí v roce 1989. Díky panu Havlovi se náš stát stal státem svobodným.

Především si ho spousta z nás spojuje se školou, kdy jeho portrét visel nad tabulí a my na něj až do roku 2003 nudně zírali a tiše se modlili, aby už skončilo vyučování. Ano, od roku 1989 až do roku 2003 byl prezidentem nejprve Československa a později i samostatné České Republiky.

Je pravda, že se zasloužil o spoustu věcí, přestože už musely být nějakou dobu plánovány. Nikomu se zajisté jen tak nepodaří ze dne na den 15 milionový Československou zemi osvobodit od komunismu. Mnoho pro nás znamenal, o tom není pochyb, ale na druhou stranu, není to všechno kolem až příliš zbytečné? Nechci tím naznačit, že bych si nevážila jeho skromnosti a zásluh pro stát, ve kterém všichni žijeme. Zajisté je nám všem příjemněji než v diktátorské Koree či jiných státech, kde lidé žijí ve strachu, o hladu či ve válce. Jen už je toho trochu moc.

Když se nad tím tak zamyslím, mezi námi chodí i jiné osoby, které udělaly dobrý skutek a možná i mnohem větší než pád komunismu. Co až nás opustí takový Nicholas Winton, jehož příběh spousta z nás také zná.

Nakonec... přijde mi trochu bezpředmětné, aby byl pan Havel tématem týdne na blogu, který v současné době vlastní většina "malých náctiletých dětí", kteří skoro ani nevědí, že někdo takový tady žil a něco dobrého pro nás udělal.

Je zvláštní vyprávět tu o tématu, které někdo bere jako otravnou, která vyplňuje celovečerní televizní program našich televizí. Jenže tak tomu vlastně není. Sice je to otravná součást našich každodenních pohod trávených u kouzelných skříněk s hýbajícími se obrázky, ale vezměme to také z té druhé stránky.

Čtyři roky strávené na střední škole, zaměřené na ekonomiku a podnikání, mě naučily, že reklama není jen to, co běží v přestávkách mezi filmem, či to, co slyšíme v rádiu jako upoutávku. Reklama je jen součást marketingu a pro všechny je vlastně důležitá, přestože nás může často štvát. Tento proces se pouze snaží zaujmout potencionální zákazníky a nabídnout něco víc než konkurence.

Ještě teď si vzpomínám, když jsem dlouhé zimní večery trávila nad svou maturitní prací, kde jsem také reklamu zahrnula. Docela by mě zajímalo, jak tento jev budou popisovat moji mladší kolegové blogeři, kteří tyto odborné definice neznají :)

Zpátky k ekonomickým žvástům. Reklama nás také ovlivňuje. Však si vzpomeňme, kdy jsme si řekli "to je hrozná reklama, to bcyh si nekoupil!" Není to tak? Jenže opět > je to jen součást marketingového procesu. (Zní to odborně, co? :D) Přestože tuto část procesu často odsuzujeme, může být někdy i prospěšný. Pomůže nám najít nová řešení a podobně...

A pokud je reklama smysluplná a zaujme nás, pro firmu, která ji má na svědomí, je to jen dobře! :)

Jedna z mých oblíbených :)