OK plk

9. května 2017 v 17:21 | Ina |  Život jinde
Fakt mi to psaní poslední dobou nějak nejde. Není na to čas, nechce se mi a tak podobně, ale tak si říkám, že se občas něco přihodí a že už je na čase o tom zase něco naplkat.

Před Velikonocemi jsem měla jet narychlo do Čech opravit zub. To se mi nakonec nevydařilo. Noc před odjezdem jsem dostala bolesti v krku a přes den horečky, a tak jsem odjezd musela odložit. Nedokážu si představit, že s tím, co na mě přišlo, bych jela 1000 kilometrů a plahočila se přes všechny doly a hory. Všechno mě hrozně bolelo a bylo mi vážně zle. Nakonec jsem se rozhodla, že bude lepší navštívit lékaře, aby usoudil, jestli to není něco horšího, protože takhle zle mi dlouho nebylo.
 

A tak zase jednou...

3. března 2017 v 20:40 | Ina |  Život jinde
Tak si tak říkám... za dva měsíce to bude 10 let od toho, co tento blog vzniknul a já jsem jako blogger naprosto na... nic. Párkrát se mi podařilo se na všechno vykašlat a nenapsat ani řádku a pak jsem se rozhodla udělat ten jeden krok a znovu začít (například hlavně před a po než jsem se přestěhovala do Nizozemska) a zase skutek utek. Tentokrát na to ale byl důvod. Vlastně bylo těžké se celkově dostat zpátky ke všemu, co jsem kdy dělala.

Exhibicionista v panoptiku

20. srpna 2016 v 12:42 | Ina |  Život jinde
Všechno tak rychle uteklo, že jsem si všimla, že píšu vlastně po měsíci. Jsem tu téměř 3 měsíce a stalo se toho hodně i málo. Vlastně všechny dny jsou zatím přibližně stejné, ale občas nám to nějaká jobovka zpestří.

Poslední dny máme vážně veselo... když už se muž konečně cítil líp, zase přišla rána z děla a všechno je zpátky. Tak jsme pondělí strávili na pohotovosti, kde mi tvrdil, že už se domů nedostane. Samozřejmě, že se dostal. Udělali mu jen odběry krve a strávili jsme tam půl dne. Spokojeně jsme jeli domů, že jsme všichni pohoromadě a nikdo v domě bílých plášťů nemusel zůstat.
 


Gouda se čte chauda

22. července 2016 v 18:29 | Ina |  Život jinde
V neděli tu už budu 8 týdnů. Nikdy jsem nebyla z domu déle jak 14 dní, a tak mě překvapuje, jak rychle to všechno uteklo a co všechno se za poslední týdny stalo. Přijde mi to na jednu stranu, jako bych tu byla jen týden a na druhou, jako by to byla už věčnost. Spousta věcí už mi nepřijde úplně divná, ale na některé si stále musím zvyknout.

Další články


Kam dál